Předmluva, úvod
Prvopočáteční snahy stavby obytných přívěsů (karavanů) v Ústí nad Labem se datují do tzv. normalizačních let, tedy po roce 1968. V předchozích letech se v republice začaly vyrábět pouze nákladní přívěsné vozíky, obytné přívěsy bylo možné získat jedině darem, nebo přes importní firmu TUZEX za tzv. tvrdou měnu. Pro technickou veřejnost vycházel časopis „Technický Magazín, kde vyšel na pokračování článek (asi od ing. Táborského) jak si z domácích surovin vyrobit „obytný přívěs“ a jak ho legalizovat. To byl pro veřejnost první signál k přemýšlení o stavbě obytného přívěsu. Článek také informoval, že před zahájením stavby je nutné žádat o povolení policii (tehdy VB) která obvykle vydala povolení stavby jen na 1 rok. Po ukončení termínu stavby musel postavený obytný přívěs na technickou prohlídku, kde mohl obdržet evidenční číslo (SPZ) shodné s vlastním osobním automobilem.
Byli jedinci, kteří postupně v létech 1969-1973 popsané martyrium podstoupili a podařilo se jim obytný přívěs postavit.
První vlna zájemců o stavbu obytných přívěsů v Ústí nad Labem se začala organizovat ve „ŠKODA KLUBU“ (iniciátor Karel Janko – Svazarm – kroužek obytných přívěsů, později pak prozatímní výbor klubu obytných přívěsů do roku 1975) a v „KLUBU MOTOTECHNA“ v létech 1975 – 1978 (Karel Dušek, Karel Švaňhal, Zděnek Bogner, Josef Fiala a další) hlavně proto, že se zde naskýtala možnost legálně (tzv. na fakturu) zakoupit ve velkoobchodech tehdy nedostupné potřebné materiály (kovové profily, umakart, pěnový polystyren, plexy desky). Po sloučení obou klubů v roce 1978 byl změněn název obou klubů na Karavan Klub Mototechna Ústí nad Labem.
Registrace
C A R A V A N C L U B Ú S T Í N A D L A B E M
Duben 1976
Byla podána písemná přihláška do dobrovolné organizace SVAZARMU v Ústí nad Labem, který zaregistroval činnost jako „Klub obytných přívěsů“ a provedl následnou registraci.
Klub založili a přihlásili: Karel Dušek, Zdeněk Bogner, Ladislav Kamaryt, Josef Bulant, Zdeněk Vostřák, Karel Švaňhal.´Tato registrace byla rovněž ohlášena Automotoklubu Praha, Opletalova ulice, odbor „Karavany“.
Březen 1978
Stávající „Klub obytných přívěsů“ byl připojen ke Svazarmu Mototechna Ústí nad Labem a byl mu povolen nový název „Caravan Club Ústí nad Labem“.
Od tohoto data se odvíjela činnost klubu, který neměl žádnou svoji základnu. Konal během roku pouze dvě pravidelné členské schůze v březnu a říjnu a v mezidobí členská základna pracovala individuálně na výrobě a opravách svých obytných přívěsů. Schůze byly zajištěny v Ústí nad Labem na různých místech např. Hotel Bohemia, Klub Mladých na Mírovém náměstí a později až do konce roku 1985 pravidelně v zasedací místnosti dopravy Podniku bytového hospodářství. V souvislosti s těmito schůzkami zajišťoval výbor klubu pravidelné přednášky pracovníků dopravy české policie a jiných důležitých organizací. Tyto přednášky se týkaly zejména akcí, které souvisely se stavbou obytných přívěsů.
Důležité akce, které klub zastával a prováděl v létech 1976 až 1985.
Technik klubu Zděnek Bogner byl ministerstvem dopravy ČR ustanoven a Caravan Clubem pověřen k provádění a odzkoušení instalovaných brzdných systémů na obytných přívěsech, přídavných zrcátek při tažení přívěsů a rovněž ke schvalování střešních přídavných automobilových spoilerů. Jeho rozhodnutí akceptoval dopravní inspektorát, který provedl zápis o platnosti zařízení do technického průkazu. Současně se zajíždělo na plochu pražského letiště, kde bylo prováděno přezkoušení brzdných systémů u obytných přívěsů.
Na základě získání originálního spoileru švédské výroby pro osobní automobily s obytným přívěsem značky THULE, byl Zdeněk Vostřák pozván do Prahy k odzkoušení tohoto zařízení, které bylo následně schváleno pro ČR. Současně byla povolena licenční výroba v Blansku u Brna.
Byly vyrobeny přenosné elektrorozvaděče, které sloužily při konání klubových akcí pro zajištění elektrického proudu k obytným přívěsům a recepci.
Byla uzavřena dlouhodobá dohoda s Caravan Clubem Berlín o výměnné rekreaci členů obou klubů tak, že členi našeho klubu zajížděli na bezplatný pobyt do autokempu Neuenhagen který sídlil u berlínských jezer a následně němečtí karavanisté měli zajištěn bezplatný pobyt v chabařovickém autokempu. Vyrovnání nákladů obou klubů bylo prováděno podle sjednané dohody.
Klubová sezona byla zahájena o velikonočních svátcích v Dubičkách v amfiteátru města Ústí nad Labem, který bezplatně zapůjčilo město za klubovou brigádu k údržbě a sekání travnatých ploch a úpravy cest k vyhlídkovým terasám.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Svazarm Mototechny Ústí nad Labem umožňoval členům klubu rekreaci a používání prostorů v areálu „Svatá Anna“ u Tábora, nedaleko „Chýnovských jeskyní“.
Největší klubovou akcí bylo pověření k uspořádání 9-tého mezinárodního srazu karavanů s mezinárodní účastí v autokempu Chabařovice v květnu 1980. Na sraz přijelo 250 karavanů z ČR, dále pak němečtí hosté z klubů v Berlíně, Lipsku, Chemnitz – dříve K.M.Stadt, Drážďan a Pirny. Sraz trval 4-5 dnů. Příprava srazu byla velmi náročná pro všechny členy našeho klubu včetně zajistění bohatého programu s taneční zábavou a orchestrem Bonit 80. Na zasedání ústředního výboru Automotoklubu Praha (obor pro karavany), kterého se za klub zúčastnil předseda Dušek a Vostřák, obdržel klub veřejnou pochvalu za kvalitní uspořádání této akce.
Další podobná akce se uskutečnila po čtyřech letech v roce 1984 v květnu opět v autokempu Chabařovice i s mezinárodní účastí z Německa a z Polska jako 13tý mezinárodní sraz karavanů. Program tohoto srazu byl obdobný jako v roce 1980 a opět se na přípravě a organizování podíleli skoro všichni členové našeho klubu. Rovněž i následné kladné hodnocení v ústředí automotoklubu, části pro karavany bylo obdobné jako v roce 1980.
Jednotlivě se v letech 1976 až 1985 naši členové zúčastnili klubových srazů a dalších akcí v Československu i v Německu (bývalá NDR). Jednalo se o kluby v Hradci Králové, Plzni, Františkových Lázních, Frýdku-Místku a dalších míst.
Dále je třeba uvést, že v těchto létech byl velký zájem o stavbu obytných přívěsů, vzájemné předávání zkušeností z jejich výstavby a individuální kontakty v nejbližších autokempech jako například Žandov, Stará Oleška, Brozany, Sedmihorky a podobně. Klub byl postupně rozšířen o členy z téměř celého ústeckého kraje a měl v té době okolo 260-ti organizovaných členů se svými rodinami.
V polovině roku 1984 se vydali předseda Dušek s Vostřákem hledat místo nebo pozemek pro velkou členskou základnu, který by v budoucnu mohl sloužit jak pro činnost klubu, tak i pro pořádání větších akcí. Úvaha výboru padla na nevyužité místo „dožínkových slavností“ v Dubičkách.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Bylo zahájeno jednání s předsedou spádové obce Řehlovice (tehdy MNV) panem Kypem, který návrh přijal, projednal s vedením obce a nakonec celou akci uvítal jako rozšíření dobrovolné činnosti v obci. Byl projednán pronájem nynější plochy, která v té době hyzdila okolí parkoviště v Dubičkách.
Současně byla přislíbena vzájemná spolupráce jak pro obec, tak i pro klub. V následujících létech se spolupráce zaměřila na ohrazení řehlovické vodárny, údržbu parčíku, amfiteátru a kulturního domu.
C A R A V A N C L U B ÚSTÍ NAD LABEM V D U B I Č K Á C H
Leden 1986
Pronájem pozemku v Dubičkách začíná 1.ledna 1986. Tímto datem vzali všichni členové klubu na sebe odpovědnost pečovat o pozemek a výbor klubu stanovení nebližší perspektivy areálu. Vzor byl stanoven podle zkušeností jiných domácích a zahraničních areálů. Je třeba se zmínit, že některé členy klubu předpoklad brigádnických prací odradil, což vedlo ke zrušení členství a věnování se dalšímu objíždění domácích i zahraničních autokempů. Členská základna se snížila a nakonec se stabilizovala na cca60-ti členů. Byla zahájena dlouhodobá pracovní aktivita zahájením oplocení pozemku (2 etapy). Toto rozhodnutí se ukázalo jako velice důležité a správné, což potvrdila pozdější doba, kdy se někteří bývalí členové chtěli vrátit do klubu. Další etapa úpravy pozemku spočívala ve vyměření 53 boxů pro stálé stání obytných přívěsů a cca10-ti volných míst pro přechodné stání a pro hosty. Více míst nedovoluje kapacita plochy. Pro nové zájemce členství v klubu byla zavedena čekací doba v pořadníku, která byla závislá na zrušení členství nebo odchodu člena klubu.
V té době byli členové klubu z okresních měst v kraji, tedy nejen z Ústí nad Labem ale také z Teplic, Duchcova, Bíliny, Lovosic a dříve ještě z Litoměřic a Děčína.
V klubu byl podle shromažďovacího zákona zaveden „Provozní řád“, který obsahuje jak povinnosti, tak i práva členů klubu. Tento provozní řád byl schválen komisí při ministerstvu vnitra ČR a platí od jeho zavedení do dnešních dnů. Každý nový člen je s tímto „Provozním řádem“ seznámen a povinen jeho pravidla dodržovat.
Bývalý předseda klubu Karel Dušek byl v roce 1985 za náš klub zvolen do předsednictva Automotoklubu ČR (tj. do celostátní komise pro karavany). Tato komise rozhodovala v rámci České a Slovenské Republiky o problematice tohoto odboru. Tuto činnost vykonával do roku 1990.
Na plánovaném setkání karavanistů ve Frýdku-Místku byl náš člen Jiří Bouda v soutěži zhotovených obytných přívěsů tj. provedení a vzhled karavanu domácí výroby, vyhodnocen cenou jako „nejlepší karavan“. Cenu převzal zástupce našeho klubu v komisi pro karavany Karel Dušek.
Bylo zavedeno pravidlo o publikaci činnosti a informovanosti našeho klubu spočívající v minimalizaci informací jako ochrana proti zneužití využívání areálu na příklad uskladňováním karavanů, nebo nedovolenému vnikání cizích osob do areálu.
PROVOZOVÁNÍ AREÁLU DUBIČKY
Počátkem roku 1986 nastala v klubové činnosti podstatná změna podepsáním smlouvy s tehdejším MNV Řehlovice o provedení pronájmu pozemku v katastru Dubičky. Výbor klubu po odsouhlasení členskou základnou rozhodl stávající pozemek s rozlohou okolo 1 hektaru postupně upravit tak, aby mohl být členskou základnou využíván celoročně. Toto rozhodnutí se začalo postupně realizovat, nutno však zdůraznit, že všechno, co se na pozemku udělalo, bylo provedeno prací všech členů bez jakékoliv dotace vyjma MNV Řehlovice a bez sponzorských darů. Systém prací byl výborem klubu stanoven dlouhodobým plánem na současné období i následující léta zhruba následujícími body.
- Úprava pozemku v areálu posekáním vysoké trávy a odklizením nečistot, které po léta zanechávala volně pobíhající vesnická drůbež. Vzhledem k tomu, že náš klub v té době nemněl pro tuto činnost potřebné vybavení bylo sekání trávy prováděno ručně srpy a kosami opatřenými z domácího vybavení, v pozdější době, po zavedení provizorního rozvodu elektřiny pomocí vlastních rozvaděčů pak malými, domácky vyrobenými sekačkami.
- Přihlášením klubu v ČEZ Ústí nad Labem byly provizorně v areálu rozmístěny vlastní přenosné rozvaděče, které klub dříve používal na akce Svazarmu. Tyto přenosné rozvaděče byly v areálu používány zhruba 5 let, tj. do doby než byla provedena úplná elektrifikace areálu s rozvodem proudu do jednotlivých plánovaných boxů.
- Jako prvním na pevno instalovaným objektem byla malá udírna, potom postupně následovaly instalace čtyř vyřazených stavebních buněk, které byly postupně opravovány a použity pro reprezentaci (recepci) klubu, zřízení dílny a skladu nářadí a další pak pro skladování – v letním období jízdní kola a sekačky na trávu, v zimním období pro koberce a ledničky.
- Další plánovanou akcí bylo přivedení vodního řadu na pozemek klubu. Po získání pozemku, jeho oplocení, rozparcelování boxů a zasázení křovin byla na pozemek donášena voda v kanistrech z veřejného zdroje umístěného na návsi v Dubičkách. Obec byla na tomto zdroji závislá, takže mohutnost proudu vody byl proměnlivý. Asi po dvou letech bylo do obce zavedeno potrubí z vodárny, takže přívod vody byl mohutnější a stálý. Součastně výbor klubu dojednal s VHS Ústí nad Labem smlouvu o připojení pozemku na tento vodovodní řad s tím, že si přípojku vybuduje vlastními silami včetně překopání příjezdové komunikace na pozemek a vybudování vodoměrné šachty normalizovaných rozměrů umístěnou za plotem u buňky. Současně s těmito pracemi pokračovaly výkopové práce a položení polypropylenového potrubí pro pitnou vodu do dolního prostoru pozemku, kde byly instalovány umyvadla a WC. Později bylo instalováno místo pro sprchování a bazén na koupání, který byl nejprve plněn vodou z cisterny (člen Jiří Bouda), později přivedeným vodovodním řadem. Současně s vodovodní přípojkou bylo projednáno s majitelem sousedního pozemku (Svobodová Anna) řešení odpadní vody z pozemku potrubím přes louku do místního potoka. Později se k našemu vodovodnímu řadu připojily 2 spodní chaty s vlastním vodoměrem.
- V počátku provozování klubové činnosti na pozemku bylo nutné zajistit zřízení toalet. Do roku 1988 byly k tomuto účelu členy klubu zhotoveny a zabudovány dřevěné kadibudky tj. suché toaletky. Areál příležitostně navštívil předseda MNV Řehlovice pan Kyp a navrhnul výboru bezplatné převedení chátrajících suchých toaletek z území obce sloužící pro okresní dožínkové slavnosti. Před přemístěním byla pro zamýšlené usazení vyhloubena jáma pro odpad s přihlédnutím zamezení úniku odpadu do okolí a zároveň současnému umožnění odčerpání odpadu fekálními vozidly (tj. 2x ročně ústeckými technickými službami). Údržba odpadní jámy je minimálně jednou ročně prováděna výplachem, údržba okolí, čistota a hygiena toalet je prováděna pravidelně členy klubu podle rozpisu 1 – 2x ročně.
- Dalším důležitým pracím na pozemku bylo jeho oplocení a úprava stání obytných přívěsů a obytných aut. Před oplocením bylo provedeno usazení betonových sloupků, nejprve na malé, poloviční ploše, později na celé současné ploše. Obecním úřadem (dříve MNV) v Řehlovicích bylo poskytnuto drátěné pletivo pro oplocení areálu, které členové klubu „odpracovali“ formou brigády oplocením řehlovické vodárny a současně klubu daroval značné množství stromků a keřů, které zakoupil z vlastních zdrojů v celostátní akci „ozelenění přírody“ (cca 60.000 Kč). Když byl pozemek počátkem roku 1987 dostatečně upraven a vyčištěn, bylo podle plánu výboru přistoupeno k nejvýhodnějšímu návrhu upravení plochy tak, že byly vytýčeny příjezdové cesty od dvou bran v plotě a rozvrženo stání pro jednotlivé obytné přívěsy i obytné automobily. Stání (boxy) bylo plánováno pro cca 55 členů klubu s jednotnou plochou o velikosti 7 x 10m což vyhovělo v dané době prostoru pro zaparkování obytného přívěsu s automobilem, stanovou předsíňkou i místem pro venkovní posezení. Hranice jednotlivých boxů byly osázeny stromky a keři, které byly dále pěstovány a udržovány. Tyto plochy se používají do dnešních dnů i se vzrostlou zelení a výsledek úsilí je patrný dodnes. Členskou schůzí byla odsouhlasena povinnost každého uživatele boxu řádně udržovat přidělený pozemek, ošetřovat keře, stromky a pravidelně několikrát v roce posekat trávu. Současně bylo stanoveno kolektivní udržování volných ploch obdobně jako v přidělených boxech.
- Elektrifikace areálu byla zahájena v počátečním období tak, že byl do areálu zaveden proud ze sloupu veřejného osvětlení, vybudován hlavní rozvaděč pro 220 i 380 V a byla provedeno připojení buňky pro recepci. Dále byly rozestavěny stávající rozvaděče, provedeno rozvedení proudu chráničkami pod příjezdovými cestami a napojení obytných přívěsů povrchovými kabely. Kolem roku 1991 bylo provedeno zakopání propojovacích kabelů mezi instalovanými přenosnými rozvaděči a následné vybudování pevných rozvaděčů (kiosků). Připojení jednotlivých boxů bylo řešeno zakoupením a připojením odečítacích elektroměrů. Tyto práce byly prováděné dobrovolnými sobotními brigádami pod dozorem technického pracovníka. Staré přenosné rozvaděče byly po cca 14 letech používání zlikvidovány. V následujících letech byla spotřeba elektrického proudu jednoročně, vždy v říjnu odečtena a vyúčtována jednotlivým členům. Spotřeba společně užívaných zařízení byla hrazena členským příspěvkem tj. WC, noční osvětlení v areálu, čerpadlo s čističkou u bazénu, dílna, a platí se dodnes. Současný stav rozvodu proudu po areálu bude dále popsán jako samostatná část.
- Bylo vybudováno dětské hřiště instalováním zařízení z likvidované obce (Hrbovice), zřízeno pískoviště pro nejmenší děti a byla skromně vybavena dílna donesením zahradnických a zámečnických pomůcek jednotlivých členů.
- Bazén na koupání o vnitřním průměru cca 6-ti metrů byl zakoupen s dvěma foliemi a instalován v době přivedení vody k umyvadlům. Voda byla několikrát ročně vyměňována (20 m3), později bylo zakoupeno čistící zařízení s čerpadlem, které slouží dodnes. Byla instalována již třetí folie.
- Za dobu své existence prošel klub několikerým zařazením do organizací, které vznikaly a zanikaly v době, kdy se měnily politické i hospodářské podmínky. Nejprve byl součástí automotoklubu ČSSR, později Svazarmu jako Caravan Club, po zrušení Svazarmu si Automotoklub ČR připravoval činnost i pro karavan kluby. Na celostátní konferenci v létech 1992-1993 v Hradci Králové, které se zúčastnil předseda Zdeněk Vostřák s místopředsedou, odstoupily všechny slovenské karavan kluby a tím postupně zanikaly i české karavan kluby. Na členské schůzi bylo po přečtení podmínek ustavení centrálního českého ústředí karavan klubů rozhodnuto o zřízení „Sdružení občanů“ Caravan Club Ústí nad Labem, které s malou změnou – Sdružení občanů Caravan Club Dubičky – trvá dodnes. Toto sdružení bylo zřízeno Ministerstvem vnitra ČR a pod toto ministerstvo spadá dodnes. Pravidla o činnosti klubu jsou založena v klubové evidenci s patřičnými úkoly z tohoto vyplývajícími.
- Zánikem karavan klubů na Slovensku a v Německu (tj. Pirna, Berlín, Lipsko, Chemnitz – dříve K.M.Stadt) byla naše členská základna rozšířena o členy z Německa přijaté členskou schůzí v roce 1993 (Röthig, Behla, Pezeltová, Lennert a Fritschke). Po tomto aktu se již celonárodní i mezinárodní srazy Karavan Klubů v naší republice nekonaly.
- Karavan Klub vybíral pro svou činnost také členské příspěvky. Pro představu jak se měnily náklady členů (rodin) v jednotlivých obdobích ukazuje následující informace v tabulce.
Rok 1986 roční členský příspěvek 400,– Kč
Rok 1990 roční členský příspěvek 1.200,– Kč
Rok 2000 roční členský příspěvek 1.800,– Kč
Rok 2009 roční členský příspěvek 2.500,– Kč
K tomuto příspěvku se dále připočítává spotřeba elektrického proudu po provedeném ročním odečtu dle elektroměru člena klubu. Sazba je určena organizací ČEZ Ústí nad Labem.
V létě 2011 zpracovali Zdeněk Vostřáka Jiří Šponar